Sklizeň na chmelnicové konstrukci
Celá expozice je věnována ručnímu česání chmele a éře „starců na chmelu“ ve 2. polovině 20. století. Typické pro toto období je používání dřevěných stoliček, proutěných košů a ešusů. Při měření načesaného chmele se uplatňovaly míry na chmel – věrtely. Ztrátám při přesypávání chmele z košů do věrtelů zabraňovaly různé typy podvěrtelů.
Za každý načesaný věrtel obdržel česáč chmelovou známku, kterou na konci brigády směnil za peníze. Pokud chcete více proniknout do historie a tématiky chmelových známek, musíte navštívit žatecké Regionální muzeum, kde je vystavena největší sbírka chmelových známek na světě.
Dřevěná postel se slamníkem z konce 19. století a dvoupatrová palanda s matracemi, kterou pamatují česáči chmele ještě z 80. let minulého století, dokumentují jednoduché ubytovací podmínky té doby.
Hop harvest in the hop gardens
The whole exhibition is devoted to the manual picking of hop, and the period is sometimes called “Starci na chmelu” after a Czech TV series in the second half of the 20th century. For this period, it is typical to use wooden stools, wicker baskets and mess kits. When measuring the picked hop, special measuring units for hop were used – the so-called “viertels”. To prevent losses when pouring hop from baskets to viertels, various types of containers (called podvěrtel) were used.
For each picked viertel, the hop picker received a token that he exchanged at the end of his work. If you wish learn more about the history and topic of hop tokens, you have to visit the Regional Museum in Žatec, where the biggest collection of hop tokens in the world is shown.
A wooden bed with a straw mattress from the end of the 19th century and a bunk bed with mattresses that even hop pickers from the 1980s can remember show the simple accommodation of the era.
Hopfenernte an Hopfenfeldkonstruktion
Die ganze Exposition widmet sich der Hopfenernte von Hand und der Ära der Hopfenpflücker in der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts. Typisch für diese Zeit ist die Verwendung von Holzhockern, Weidenkörben und Henkelmänner.
Für die Messung des gepflügten Hopfens verwendete man die Einheit – Viertel. Um Verluste beim Umfüllen in die Viertel zu verhindern, verwendete man verschiedene Typen von Untervierteln. Für ein gepflügtes Viertel erhielt der Pflücker eine Hopfenmarke, die er am Ende der Arbeit gegen Geld getauscht hat.
Das Holzbett mit Strohsack vom Ende des 19. Jahrhunderts und das Etagenbett mit Matratzen, das noch an die Hopfenpflücker aus den 80er Jahren des letzten Jahrhundert erinnert, dokumentieren die einfachen Unterkunftsbedingungen zu diesen Zeiten.